Kostel svatého Haštala

Kostel svatého Haštala na Starém Městě pražském patří mezi nejstarší pražské kostely. Založen ve 2. polovině 12. století, starší než Anežský klášter.

Goticky a barokně přestavěn. Významná sochařská výzdoba od F. M. Brokofa. Dvakrát jej zničila povodeň – v roce 1432 a 2002.

Původní kostel sv. Haštala vznikl v 2. polovině 12. století jako románská trojlodní bazilika. První písemná zpráva o něm pochází ovšem až z 21. března 1234, kdy je podle něj v listině krále Václava I. situován nově založený klášter sv. Františka (dnes sv. Anežky České). Sv. Haštal patřil mezi významné románské kostely v Praze, podací právo k němu měli české královny. K vybudování gotické novostavby se přistoupilo v průběhu 1. poloviny 14. století.

V husitských bouřích byl kostel poškozen a roku 1432 k němu pronikla povodeň. Částečná obnova proběhla již roku 1436. Kostel byl pak až do roku 1624 utrakvistický. Poté co přešel pod katolickou správu byl až do roku 1739 spravován z chrámu Matky Boží před Týnem. Do této farnosti se opět vrátil v roce 2009. Velká pohroma postihla kostel opět roku 1689, kdy vyhořel. Pět let trvající obnovu zahájil již následujícího roku Pavel Ignác Bayer. Další generální opravou prošel chrám po roce 1851 a naposledy po povodni v roce 2002, kdy do interiéru pronikla spodní voda. Tato obnova dosud nebyla dokončena.

Kostel je v dnešní podobě nepravidelná čtyřlodní bazilika s věží nad západním polem jižní boční lodi a sakristií s klenotnicí v patře na severní straně presbytáře. Severní boční prostor tvoří dvoulodní síň sklenutá na tři střední sloupky. Na chór o jednom klenebním poli a polygonálním závěru, jež člení zdvojené pilastry s korintskými hlavicemi, navazuje stejně široká loď o čtyřech klenebních polích s valenou klenbou. Západní pole zabírá renesanční kruchta z roku 1611. Oba boční prostory si zachovaly původní lomená okna bez kružeb i zaklenutí.

Zvláštní pozornost si zaslouží pašijový cyklus sousoší Kalvárie, Getseman, bičování a nesení kříže u západní stěny severního dvojlodní od Ferdinanda M. Brokofa (1716).

Sv. Haštal (lat. Castullus) žil ve 3. století. Jako římský patricij dosáhl hodnosti správce císařského paláce. Tajně konvertoval ke křesťanství s celou svou rodinou a za Diokleciánova pronásledován se snažil pomáhat spolubratrům. Za to byl kolem roku 287 zatčen a umučen vhozením do jámy, v níž byl zasypán.